O Buludínkovi

Milé děti, žil jednou jeden malý klučina a ten se jmenoval Buludínek. Byl to poměrně zlobivý kluk. Bydlel u své babiny a děda. A občas je dokázal pěkně rožčílit, když neustále říkal tak málo, pozor na psa atd. Až z toho jeho prarodiče občas chytali mrtvičku.

Jednou se babina a děd rozhodli, že se vydají do města. A děd proto řekl Buludínkovi: „Buludínku! Jdeme koupit do města nějaký jed na krysy. Takže, až tady nebudeme nikomu neotvírej. A kdyby se přesto snažil dostat dovnitř, pistoli máš nade dveřmi!" „Jóó jóó už jdi dědo chci se dívat na novej seriál" odpověděl Buludínek.

Jak se tak chvíli díval, objevila se za oknem liška. A ta říká Buludínkovi: „ Buludínku!   Buludínku, povozím tě na ocásku! A ten si řek´ proč bych nejel? Ne? A sedl si lišce na ocas. Ta ho vozila na ocásku, až ho dovezla ke svý chajdě. Nechala Buludínka slézt a povídá stále ještě milým hlasem: „ To jsme se ale projeli co????" A Buludínek odpověděl: „ Proč tak málo?" A tu se liška změnila k nepoznání: „ Tak dost srandy" řekla, „pudeš nám do nory dělat poskoka!" A táhla ho do své nory. Ale Budulínek říkal: „ Co u vás??" „Budeš dělat poskoka, už jsem ti to říkala!" Odsekla liška. Byla to past, teď už měl Buludínek jasno. „ Tak do práce! A žádný zbytečný řeči Karle!" komandovala liška"nemenuju se Kar…" „Mlč a pracuj! A tak musel Buludínek tvrdě makat. Což se mu na mou věru, milé děti nezamlouvalo. V liščí noře však nebyl sám. Byli tam ještě tři malá liščata. Jmenovali se Liška, Piška a Miška. Ale s těmi si Buludínek naprosto nemohl rozumět. Pořád se učili a mluvili strašně spisovně. No hrůza! Proto se Buludínek cítil v noře celkem blbě a osamoceně. A říkal si, že to tak asi moc dlouho nevydrží!! Jednou když zrovna neměl co dělat, začal poskakovat po celé noře a volat to: „ To je nuda, to je nuda, tady nemají žádnou televizi. To je nuda, to je nud…" Až lišce ujely nervy a okřikla ho: „ DRŽ UŽ PUSU! Tady se nedá nic učit!" A ta si to Buludínek jen tak pro sebe šeptal.

Mezitím se domů vrátili babina a děd. Hned zjistili, která bije, že Buludínka unesla liška. A protože ho měli i přesto všechno rádi, vydali se k liščí noře, aby ho zachránili. Jakmile byli u nory, zkoušeli lišku vylákat ven. Nejdříve to zkoušeli starou, osvědčenou metodou. Děd hrál na housličky a babina na bubínek. Ale tady není liška tak hloupá jako v pohádkách. Po třičtvrtě hodinách ohrávání stejné písničky práskl děd s housličkami a rozzuřil se! „Takhle to dál nejde! Už tady liščíme třičtvrtě hodiny a liška se tam v noře poflakuje!" Babina tak y přestala bubnovat a záludně řekla: „Zkusíme to jinak."

Babina přinesla z domu maso a ten jed na krysy, co koupili ve městě a nachystali past. „ Na to se liška chytí, miluje maso!" mnuli si ruce babina a děd. Ale liška nenechala nachytat. „ Tady bude každá rada drahá. A taky byla a jim nezbylo nic jiného než čekat na to, co vymyslí Buludínek.

Ten mezitím v liščí noře myl nádobí a přemýšlel o svém plánu. A pak si vzpomněl co četl v jedné knížce. „To by se určitě dalo použít" říkal si. A hned začal plán uskutečňovat. „Liško napadlo mě, že bych vám moh´zvětšit noru! Co říkáš? Já myslím, že by to bylo dobrý! Ale potřebuju lopatu. Neskočila bys mi pro ni do města?" Volal na lišku. A ta, zlákaná vidinou nové nory vyrazila do města pro lopatu. Hned jak odešla, už volal Buludínek na lišče Lišku: „Aby se vám nora nezřítila na hlavu, potřebuju metr, abych si to mohl pečlivě rozměřit. Skoč mi pro něj do města jinak nora nebude!" A Liška teda vyrazila do města pro metr. Lišče Mišku prosil: „Miško skoč mi pro nějaké trámy, abych mohl stavbu podepřít" A tak, po odchodu Mišky zůstal v noře už jen s Piškou. A té navrhl, že si s ní zahraje na schovávanou. A jak pykala vyběhl ven z nory! „ Jupí konečně jsem svobodný! A sfištěl domů. Jakmile ho babina s dědem spatřili radostně se s ním přivítali a ptali se ho, jak lišku obelstil a jak ho chytla. A když se dozvěděli, jak je neposlechl, že lišče otevřel, zakázali mu se dívat na televizi a musel doma pomáhat. „Že já sem radši nezůstal u té lišky! To byl teda brejk"